"Tak a je to v hajzlu." povídá Patrik a položil hlavu na lavici. V lavici před ním se na něj otočil jeho nejlepší kámoš Zdeněk a zaujatým tónem se ptal:
"Co se děje?"
"Napsala mi esemesku."
"A?"
"Že prý teď nehledá vážnej vztah."
"Já ti to říkal, že to nebude tak růžový, jak si to maluješ."
Znáte společenskou hru "Kdo, co, proč"? Pokud ne, stručně vysvětlím, o co se jedná:
Hra je minimálně pro tři hráče. Každý má papír a tužku. První zadání je "KDO". Tedy každý si zvolí nějaké jméno, zvíře a nebo konkrétního člověka a to napíše na svůj papír. Poté papír přeloží do harmoniky tak,
Namyšlený dřevorubec konstatoval smrt a odešel dlouhou temnou chodbou kamsi do dalekých hájů. Malá žížalka, která jej pozorovala z nedalekého paloučku, tušila, co za tím vším stojí a ihned se po svých malinkých nožičkách rozeběhla k místní šarlatánce Pepovi. Běžela dlouho, a cestou minula i hejno pasoucích se kuřecích nožiček. V běhu si urthla kus sousta rovnou do rypáku a po několika letech svižné
Na počátku byl, jako vždy, nápad. Chtěl jsem vytvořit něco, co tu ještě nebylo. Alespoň ne v takové podobě. Něco nového, jednoduchého a zábavného. Chtěl jsem napsat příběh, který by se řídil čtenářovým rozhodnutím.
Většina lidí jistě zná knihy typu game-book, ve kterých
Pan učitel byl opravdu charakter. Když nastupoval jako mladý a nadějný profesůrek na jedné české střední odborné škole, byl plný nadějí a elánu, jak všem studentům vytře zrak svými znalostmi a různými zajímavostmi. Byl to učitel Českého jazyka. Právě dostudoval pedagogickou fakultu a hned dostal studenty z prvního ročníku.
Simča byla super holka. Chodili jsme spolu už od střední školy a protože jsme byli oba zaláskovaní nejen do sebe, ale i do cyklistiky, podnikali jsme často výlety na kolech. Jezdili po stezkách kolem našeho města, občas zajeli na prosluněný palouček, kde bylo nádherné ticho a kde byl slyšet jen zpěv ptáků a my se tam k sobě tulili sedíc na trávě a byli šťastni. Tam jsme se také vyfotili a vytvořili
Všechno to začalo na druhém stupni základky, když se do mě zakoukala jedna holka z naší třídy. Sice dodnes nechápu, jak na to tak najednou přišla, ale budiž, bral jsem to tak, že se jí líbim, takže spolu budem chodit. No jo, ale co teď s ní? Nikdy jsem žádnou holku neměl, nikdy jsem s žádnou předtím nechodil. Co s ní mám jako dělat? Nevěděl jsem, tak jsem nedělal nic. Asi proto mi po týdnu dala
Opatrně postupoval tmavou chodbou vedoucí až někam do daleké temnoty. Nemohl se zbavit toho mrazivého vánku, který na něj šel od boku, přímo z oken. Přesto postupoval dál a věřil, že se konečně dočká. Zvuky jeho kroků se odrážely od stěn chodby a linuly se dál a dál.
A John stále
Ráno jsem se jako obvykle probudil, vstal, udělal snídani, vyčistil zuby. Všechno bylo jako obvykle. Až do té doby, dokud jsem neuslyšel zvonek. Zrovna při zalévání horkého čaje, takže se mi sklíčka brýlí celkem dost zamlžila. "Kdo to může sakra bejt v tohle dobu?" S pusou
Jednoho dne se u nás objevil nový člen. Pohodlně se usadil na volné místo mezi Mirka a Věru, kteří se včera strašlivě pohádali. Už ani nevím, kvůli čemu, ale jsou na sebe hodně naštvaní a snaží se navzájem vyhýbat. Tradiční zvonění zahájilo naše dnešní sezení.
"Takže vás tady opět vítám, jsem ráda, že jsme se tu sešli v plném počtu. Dnes bych chtěla začít představením našeho nového
