Znáte společenskou hru "Kdo, co, proč"? Pokud ne, stručně vysvětlím, o co se jedná:
Hra je minimálně pro tři hráče. Každý má papír a tužku. První zadání je "KDO". Tedy každý si zvolí nějaké jméno, zvíře a nebo konkrétního člověka a to napíše na svůj papír. Poté papír přeloží do harmoniky tak, aby nebylo vidět, kdo co napsal a předá vedlejšímu hráči. Druhé zadání je "CO". Každý vymyslí nějakou činnost, nebo co dotyčná osoba, nebo zvíře, mohla dělat. To opět napíše na papírek, přeloží do harmoniky a pošle dalšímu. Poslední zadání je "PROČ". Každý napíše, proč danou věc udělal(a). Papírek se následně rozloží a čte se výsledný minipříběh, například:
1. Malý Jarda | šel do kostela, | protože potřeboval na záchod.
2. Pes Filipes | si koupil párek v rohlíku, | protože mu byla zima.
3. Srejda Emil | běžel lesem, | protože měl hlad.
Věru, občas vycházejí docela vtipné miniglosy a hodně záleží jednak na náladě a jednak na tom, jaké si zvolíte zadání. Zadání "Kdo, co, proč" je jen základní.
Každopádně proč to zde zmiňuji. Hra se mi po několika letech vybavila a napadlo mě, že bych mohl vytvořit samotný generátor příbehů, které by mohli být docela vtipné.
Hned jsem se pustil do práce a za půlden jsem napsal program s názvem "Příběh 1000 krát /...". No nemusíte program hned stahovat, rovnou napíšu, že generoval opravdu jednoduchý příběh na základě předvolených slov a zadání, stejně jako při té společenské hře. Perfektní na tom je, že příběh nikdy není stejný. Člověk může generovat nové a nové a stále mu budou připadat vtipné.
Například příběh:
Odpoledne běžel zloděj údolím pohoří Ural. Najednou zakopl a spadl na svou matku, jak zalévá květiny. Řiká si: Tohle už jsem někdy viděl. Po chvilce přestal přemýšlet a šel dál. Najednou si z ničeho nic uprdnul. Otočil se, zahlédl vlka a pak šel dál, začalo pršet.
Opravdu primitivní, jednoduché. Nicméně nedávno jsem zašel ještě dál a vytvořil přímo webovou javascriptovou prezentaci, ve které je možno generovat tři různé příběhy z hodně větším rozsahem výběru. Nazval jsem ji "Random Book". Podívejme se na ukázku od každého z nich:
Příběh první:
Pan Sumec utíkal na záchod. Najednou se vyobrazila jeho ochočená, stará a ošklivá, žena a plamenným pohledem na něj upřela zrak. Nechtěl uvěřit tomu, co zrovna vidí, a nemohl pochopit pravou podstatu této skutečnosti. Pomalu mávnul rukou, jelikož předpokládal, že je nikdo jiný nevidí. V dálce se ozvalo volání o pomoc a strachy si z toho nadělal do kalhot. Jakmile došel k místní říčce, udělala se mu před očima tma a ulevil si tak dokonale, až se hory zazelenaly.
Příběh druhý:
Dopoledne utíkal Pavel přes louku. Z nenadání narazil na svého dvojníka, a strašně se polekal. Pavel se zastavil a s údivem si říká: Co to zatraceně je tohleto? Pak šel dál. Ale to ještě netušil, co se stane. Už už se schylovalo k nejhoršímu, když tu náhle ucítil neznámý zápach, který se linul z jeho nohou. A jelikož už neměl dost síly, lehl si do stínu Lípy a usnul tvrdým spánkem.
Dopoledne utíkal Pavel přes louku. Z nenadání narazil na svého dvojníka, a strašně se polekal. Pavel se zastavil a s údivem si říká: Co to zatraceně je tohleto? Pak šel dál. Ale to ještě netušil, co se stane. Už už se schylovalo k nejhoršímu, když tu náhle ucítil neznámý zápach, který se linul z jeho nohou. A jelikož už neměl dost síly, lehl si do stínu Lípy a usnul tvrdým spánkem.
Příběh třetí:
Na pláži žil zákeřný dlaždič. A ten pěstoval konopí. Každý z nejbližšího okolí z toho byl pryč. Ale on se necítil být něcím vinen. Jedné noci se mu v zamlženém okně jeho pokoje zjevil duch jeho strýce Emila a ten pravil: "Tvůj osud se již brzy naplní." Jenomže dlaždič nevěřil, že je bytost skutečná. Vší silou bacil tu bytost násadou od lopaty do nohou. Jenomže si to nějak špatně vypočítal a předmět vyletěl oknem ven a místní důchodkyni rozplácl psa Fifíka. Bytost nepochopila jeho jednání a odlétla stropem pryč. Potom nastalo ticho a dlaždič se usadil před televizi a sledoval nové případy majora Zemana.
Na pláži žil zákeřný dlaždič. A ten pěstoval konopí. Každý z nejbližšího okolí z toho byl pryč. Ale on se necítil být něcím vinen. Jedné noci se mu v zamlženém okně jeho pokoje zjevil duch jeho strýce Emila a ten pravil: "Tvůj osud se již brzy naplní." Jenomže dlaždič nevěřil, že je bytost skutečná. Vší silou bacil tu bytost násadou od lopaty do nohou. Jenomže si to nějak špatně vypočítal a předmět vyletěl oknem ven a místní důchodkyni rozplácl psa Fifíka. Bytost nepochopila jeho jednání a odlétla stropem pryč. Potom nastalo ticho a dlaždič se usadil před televizi a sledoval nové případy majora Zemana.
Jenom pro zajímavost uvedu, že první příběh může mít 2 384 185 791 015 620 kombinací, druhý příběh 6 269 133 127 680 kombinací a třetí příběh 84 410 156 250 000 000 různých kombinací. Takže pravděpodobnost, že příběh bude někdy stejný je opravdu mizivá. To už je pravděpodobnější výhra ve sportce.
Když si začnu pročítat jednotlivé, nové a nové generované příběhy, začne mi to připadat strašně vtipné. Bohužel, mnoho lidí tento humor nechápe. Nevím proč, ale mě se ty příběhy prostě zdají vtipné.
Zmíněný program "Random Book" (webová aplikace) bude uveřejněn 1. března na mém nově zrekonstruovaném webu os.wu.cz jako součást aplikace. Bohužel uživatele prohlížeče Google Chrome musím zklamat, pro Chrom web není kompatibilní. O stránce mimochodem vyjde ještě na tomto blogu článek, takže nemusíte mt strach, že by vám spuštění webu uniklo. A předem musím říct, že to bude něco unikátního, co se na webu je tak nevidí.
Pokud Vás nebaví číst, tak už samozřejmě nemusíte... Ale lidi s veselou povahou to jistě rozesměje 
Pár dalších příběhů z Druhého příběhu:
V noci jel Bohdan údolím pohoří Ural. Když zrovna nedával pozor, potkal prsatou slečnu, a strašně se polekal. Bohdan se zastavil a s údivem si říká: Co je tohle za blbost? A nevěřícně kroutil hlavou. Po chvilce přestal přemýšlet a šel dál. Ale co se nestalo. Už už se schylovalo k nejhoršímu, když tu náhle zavětřil odporný puch, který se linul z podrážky, na které měl nalepené veliké hovínko od psa. A protože už ho bolely nohy, sedl si na nedaleký pařez a přemýšlel o životě.
Ráno utíkal Honza městem. Jenže co se nestalo: potkal ležícího kamaráda Jaroslava, jak ze záhrobí vyvolává Satanáše. Honza přemýšlý: Tohle už jsem někde viděl... Po chvilce přestal přemýšlet a šel dál. Ale to ještě netušil, co se stane. Neušel ani sto metrů, když zavětřil odporný puch, který se linul z mrtvoly, kterou celou dobu táhne na provaze za sebou. A protože byl již znaven, strčil ruku do mraveniště.
Než vysvitlo slunce, běžel Ivan údolím. Z nenadání nohou zavadil o velikou hnědou krabici od televize, jak si to ve křoví rozdává se zajícem. Ivan zapátrá v paměti: Co to zatraceně je tohleto? Pak si zavázal tkaničku a šel dál. Ale co se nestalo. Už už se schylovalo k nejhoršímu, když tu náhle mu došlo, že zápach, který cítí již delší dobu, se line z jeho nohou. A protože byl již znaven, strčil ruku do mraveniště.
Dopoledne jel zloděj skrz park. Z ničeho nic uviděl ležícího kamaráda Jaroslava, jak kosou seče žito. zloděj se zastavil a s údivem si říká: Tohle už jsem někde viděl... Pak si zavázal tkaničku a šel dál. Jenže to není všechno. Neušel ani sto metrů, když mu do nosu, jako rána pěstí, zavanul zápach z podrážky, na které měl nalepené veliké hovínko od psa. A jelikož už neměl dost síly, strčil ruku do mraveniště.
A ještě pár verzí ze Třetího příběhu:
Nedaleko města Řáholce žil unavený ponocný. A ten měl strašně veliké oči. Každý z nejbližšího okolí z toho byl dočista vedle, jak ta jedle. Jenže on sám měl vlastní hlavu. Jednoho dne se mu ve snu zjevil zelený mužíček s velikou kulatou hlavou a velikýma černýma očima a pravil: "Použij sílu. Nenech se zlákat do pasti temnou stranou." Jenže ponocný byl vznětlivý člověk. Rozmáchl se, a vší silou udeřil tu bytost násadou od lopaty do nohou. Jenomže si to nějak špatně vypočítal a netrefil se. Bytost pokynula rukou na znamení kárání a odlétla stropem pryč. Potom nastalo ticho a ponocný se usadil před televizi a sledoval nové případy majora Zemana.
Na Starém Bělidle žil svalnatý kulturista Huml. A ten ještě ve třiceti žil se svou matkou. Když se takovou věc o něm někdo dozvěděl, byl z toho znechucen. Ale on věděl své a nechtěl si nechat nutit názory jiných. Jedné noci se mu ve snu zjevil mlžný obláček, který se postupně zhmotňoval v jeho psa, kterého míval jako malý kluk a lidským hlasem řekl: "Máš veliké srdce chlapče." Ale kulturista Huml byl vznětlivý člověk. Rozmáchl se, a vší silou udeřil tu bytost krumpáčem, který měl připravený pro zítřejší výkop, přímo do hlavy. Jenomže si to nějak špatně vypočítal a netrefil se. Bytost jen posmutněla a odlétla stropem pryč. Potom se obloha potáhla černými mraky a kulturista Huml se posadil na pohovku a začetl se do knihy od Agáty Christie.
V Praze na Vinohradech bydlel hubený ponocný. A představte si, že měl místo nohou jen dva pahýly z dubového dřeva. Každý z okolí z toho byl celý tumpachový. Jenže on měl vlastní hlavu. Jednoho večera, když byl doma sám, za ním přišel duch jeho strýce Emila a ten pravil: "Jsi jiný než ostatní." Jenže ponocný nevěřil, že je bytost skutečná. Vší silou bacil tu bytost krumpáčem, který měl připravený pro zítřejší výkop, přímo mezi nohy. Jenomže nějak neodhadl vzdálenost a předmět se zarazil do stěny jako sekera zaseknutá do kusu dřeva. Bytost se jen zamračila a rozplynula se. Poté vše utichlo a ponocný se usadil před televizi a sledoval nové případy majora Zemana.
Nedaleko města Řáholce obýval své sídlo zákeřný taxikář. A ten měl na čele třetí oko. Když se takovou věc o něm někdo dozvěděl, byl z toho dočista vedle, jak ta jedle. Ale on věděl své a nechtěl si nechat nutit názory jiných. Za deštivého počasí se mu ve snu zjevil mlžný obláček, který se postupně zhmotňoval v jeho psa, kterého míval jako malý kluk a lidským hlasem řekl: "Máš veliké srdce chlapče." Jenomže taxikář nevěřil, že je bytost skutečná. Rozmáchl se, a vší silou udeřil tu bytost baseballovou pálkou přímo do hlavy. Jenže ta věc bytostí prolétla jak vzuchem a předmět proletěl zavřeným oknem ven. Bytost pokynula rukou na znamení kárání a rozplynula se. Poté vše utichlo a taxikář se zachumlal se do postele, kde se přitulil ke svému plyšovému jednorožci.
No a takto bychom mohli pokračovat téměř donekonečna. Zkrátka, čím větší ptákovina, tím vtipnější je zápletka.
A k čemu že to celé je? Sám nevím. Dělám to jednak proto, že mě to baví vymýšlet a jednak proto, že mě to baví číst