Ráno jsem se jako obvykle probudil, vstal, udělal snídani, vyčistil zuby. Všechno bylo jako obvykle. Až do té doby, dokud jsem neuslyšel zvonek. Zrovna při zalévání horkého čaje, takže se mi sklíčka brýlí celkem dost zamlžila. "Kdo to může sakra bejt v tohle dobu?" S pusou

Jednoho dne se u nás objevil nový člen. Pohodlně se usadil na volné místo mezi Mirka a Věru, kteří se včera strašlivě pohádali. Už ani nevím, kvůli čemu, ale jsou na sebe hodně naštvaní a snaží se navzájem vyhýbat. Tradiční zvonění zahájilo naše dnešní sezení.

Tento příběh se mi v hlavě zrodil úplnou náhodou, možná že to bylo tou puštěnou písničkou, možná že momentální náladou, ale možná také něčím úplně jiným. Kažopádně bych vám jej chtěl nyní převyprávět...

Stalo se to jednoho krásného letního odpoledne, kdy soukromý vědec přišel na nápad, jak nakumulovat energii z blesků a následně ji využívat v běžné domácnosti, jako stálý zdroj energie. Stačilo na to jedno zařízení, ne větší než krabice od bot, a pak jen čekat na bouřku. Vynálezce udává, že zařízení samo přitahuje blesky, dokud není zcela nabité. Poté je možno jím zásobovat elektřinou jeden rodinný

Nebylo jí ani třicet, ani dvacet. Bylo jí teprve patnáct let. Jednoho krásného slunečného dne seděla nehnutě na parapetu okna a z výšky sledovala provoz na místní slinici. Jemný vánek jí čechral pramínek vlasů a proud čerstvého vzduchu jemně hladil po tvářích. Ptáci na místním stromě zpívali veselou písničku a lidé chodili stále sem a tam, tam a sem. Seděla a přemýšlela, proč se to stalo zrovna

Je tomu již dvacet let, co se jedna malá dušička ocitla v těle křehké dívenky jménem Lucka.
Dvacet let! V té době lidé ještě vůbec netušili,