Tak se Prokop pěšky vydal tou cestou, kudy před rokem pyšně klusal jeho bratr. Jak povídám, šel pěšky, ale šel vesele. Večer si lehl u lesa do mechu a ptáčci, když si ďobli z drobtu jeho chleba, přilétali až k němu a zpívali mu: "Dobrou noc, dobrou noc, dobrou noc." Ve snu se nad ním vznášely lesní víly, a jejich královna ho napájela sladkým sílícím nápojem, takže se ráno probudil jako znovuzrozený. Mraveništi se opatrně vyhnul, kachnám u jezera naházel kůrky z chleba do vody a včelám položil k úlu pár květů plných sladkých šťáv. Třídenní cesta byla pryč a po ní stanul Prokop u hradní brány.
Vrz, okénko se otevřelo a babička povídá: "Synáčku pamatuj, když nesplníš trojí úkol, nejen že nevysvobodíš princeznu, ale ještě přijdeš o život." "Tak mi babičko, řekni co a jak." A tu ona před Prokopem, jako před Linhartem, vysype do trávy soudek lněného semene, aby je do hodiny sebral. Prokop se činil. Ale už slyší tlouci tři čtvrtě a soudku není ani polovina. Najednou se to na trávníku před ním začerná. Je tu celé vojsko mravenců! A za minutku bylo po všem. Ani zrníčko nezůstalo pohozeno. Mravenci zmizeli, než jim stačil zamyšlený Prokop poděkovat a babička povídá: "Dobře synáčku, dobře tak. A teď rychle k druhému úkolu." A dvanáct zlatých klíčů letí do rybníka. "Do hodiny je vylov." Prokop skočil do vody, ale ať se snaží, jak se snaží, rybník je tak hluboký. Už vidí, že nevyloví nic. No, a najednou po hladině pluje dvanáct kachen a každá nese v zobáku zlatý klíč. Dali je Prokopovi a zmizeli, marně si hlavu lámal kam. Babička vypadala spokojeně. "Dobře, synáčku, dobře." A zavedla ho do komnaty vysoko ve věži. Tam seděly ty tři zahalené postavy a Prokop měl vyvolit jednu z nich. Zůstal nerozhodně stát. Co teď? Najednou vletí do pokoje roj včel, bzučí kolem postav, ale k té prostřední se tlačí blíž a blíž. Kruh se úží a Prokop si povídá: "To bude ona." Za hodinu ukázal na prostřední postavu. Závoje spadly, draci vyletěly se strašlivým řevem oknem ven a princezna, odhodivši závoj, nesmírně se těšila za svého vysvobození.
Pak přihrčel k domku krejčího zlatý povoz, ze kterého vystoupil ve skvostném obleku Prokop, a za ním seskočila princezna. Přijeli si pro chudé Prokopovi rodiče, aby je vzali na hrad. Tu teprve poznali, otec i matka, o co je hodnější Prokop, než byl Linhart. Také hned pro toho Linharta přestali vzdychat. Těšili se z Prokopova štěstí, žili s ním šťastně až do smrti a téhle pohádky je konec.
Podle Elišky Krásnohorské napsal Tomáš Vondrovic, na MC namluvil Petr Kostka a z MC přepsal já :)