Za čas nařídili Vondrovi, aby vyčistil studnu na nádvoří. Když Vondra sestoupil dolů, řekla paní ostatním sluhům: "Hoši, dejte pozor, aby na toho žrouta, který vám všechno před hubou sní, nespadl náhodou nějaký těžký balvan." Tomu sluhové dobře rozuměli a hned zasypali siláka Vondru celým deštěm kamení. Kameny padaly s rachotem a hlomozem do hloubky, na hlavu Vondry. "Co to tam nahoře vyvádíte?" Volal silák z plných plic. "Jen počkejte, až vylezu!" Sluhové se rozutekli a Vondra se vydrápal ze studny, promočen, ale s ohromným hladem a žízní.
A tak to šlo pořád dál. Lest za lstí se rozbily o sílu našeho Vondry a první rok služby se chýlil ke konci.
Rytíř umíral strachem před výplatou a rytířka padla při pomyšlení na obávaný pohlavek. Potom bleskla rytířským manželům hlavou spásná myšlenka. Za drahý peníz najali náhradníka, který byl ochoten za rytíře převzít umluvenou mzdu. Když se Vondra objevil v zahradě, kde se ta věc měla v tichu odbýt, viděl rozpaky rytířovi, rozčilení rytířky a náhradníka. Řekl: "Nu, nejsem zrovna přítelem náhradníků, i já jsem se musel podrobit zkoušce, než jste mne přijali a nikoho jsem za sebe nenabízel. Ale budiž, udělám s tím mužem zkoušku. Zdvihl náhradníka do výše, pohleděl mu soustrastně do tváře a dal mu pohlavek. Ubožák se začal točit jako vrtule a zmizel v nebi. Když se nevracel, řekl rytíř přiškrceným hlasem Vondrovi: "Tak, to-by-bylo-hochu, můžeš jít, kam chceš." "Ne, ne, ne tak pane." Smál se silák. "Říkal jsem přece, že to je jenom zkouška. Když se tomu člověku nechce z oblak dolů, je řada na Vás, rytíři. A potom, neřekl jste, že můžu jít, kam chci a zůstat kde chci?" "No-no-e, ano, ano, to-jsem-řekl." Koktal rytíř. "No tak vidíte. A já jsem se rozhodl, že zůstanu tady. Teď půjdu pěkně na kutě a pak si promluvíme o tom pohlavku." A než se silák Vondra prospal, byli rytíř i s rytířkou v prachu a víckrát se ne statku neukázali. Vondra ponechal všechny lidi ve službě, dobře jim platil a vzal k sobě rodiče, aby se jim, zvlášť matce za čtrnáctileté kojení, jak se patří, odměnil.
Tohle se stalo brzy z jara. O nejbližší senoseči, když skládali seno do velikých kop, zahýřilo něco lidem nad hlavou a jakýsi muž spadl z nebe do sena. Naštěstí si neublížil. Nu, byl to ten náhradník rytířův. Obletěl svět a teď se vracel a dosud žil. Štěstí, že tam bylo to seno. Jinak by po něm ani kukačka nezakukala.