Konec starých časů: Návrat

Okey, slíbil jsem nějaké reporty z mých "akcí". No uvidíme, jestli jsem udělal nějakej pokrok :D Předně musím říct, že tento článek jsem začal psát od 3.4.2012 a denně aktualizoval po jednotlivých dnech, takže to co bude na dalších řádcích, není článek napsaný v jednom kuse, ale po dnech. Dost řečí, jdeme se na to podívat:

 

Ještě týž den, co mi vyšel článek, jsem nastoupil do výtahu společně s jednou paní, tak cca 30 let. Podivil jsem se, že ví, do jakého patra jedu. Tak to jsem se nemohl nezeptat. Samozřejmě jsem se odzvěděl, že to je dcera jedný kolegyně mojí matky z práce a že jsme kdysi byli společně na výletě, takže si mě pamatuje. Ano, zde narazila moje neschopnost pamatovat si obličeje lidí. Prostě si nepamatuju lidi, co jsem viděl jednou v životě před více než týdnem. Když by to byla nějaká sexbomba, tak bych si ji určo pamatoval, zas tak paměťově zaostalej nejsem, ale prostě na "běžné" lidi paměť nemám. Bohužel. Ale úspěch beru už jen to, že jsem se zeptal, jak ví to patro. ZEPTAL!

 

Na chodbě školy jsem jí potkal. Takovou zajímavou holku z jenoho nižšího ročníku. Je sice jedna z těch "obyčejnějších" vzhledem, ale něco se mi na ní nezdá, něco mě vede se o ní víc zajímat. No, minuli jsme se na schodech. Většinou jí vidim, že se ke mě blíží, ale teď se tam prostě zjevila zpoza sloupu. Ne nesrazili jsme se. A zase, jako ten dbl, sem byl z toho tak vyjukanej, že sem se jenom na chvilku zastavil, ohlídl se a byla fuč. A že už mám připraveno, jak navážu kontakt... Ale to snad někdy jindy, možná zítra, možná... uvidíme. Faktem zůstává, že je něčím zajímavá. Čím, to ale nevím.

 

Každou středu, když jsezdím ze školy domu trolejbusem, vystupuje se mnou jedna zajímavá holka. Zajímavá především tím, že nejenže bydlí ve stejném baráku jako já, ale navíc ve stejném patře a ve stejné části chodby (naše chodba je rozdělena na levou a pravou část - jako v hotelu). Všiml jsem si jí už předminulý týden, když mě "pronásledovala" až k bytu - i když popravdě si asi myslela, že spíš sleduju já ji :D Minulý týden jsem si ještě nebyl tak jistej, jestli to nebyla náhoda - nebyla, jezdí pravidelně. Opět šla za mnou. Byl jsem rozhodnut, že příště, tedy dnes, nějak navážu kontakt. Ale co vám budu povídat - nic z toho nebylo, jelikož jsme hned po škole jeli na návštěvu za babičkou, protože se naši rozhodli, že už jsme tam dlouho nebyli. No co naplat, nepochybně příští týden bude jistě šance :)

Ještě před nástupem do troleje jsem byl na obědě v jídelně. Kupodivu tam bylo celkem narváno, opět tam byl gympl. Prozkoumal jsem terén a kupodivu každý seděl s někým, nikdo sám, jenom u jednoho stolu seděly dvě. Ne, ne, ne. Myslím, že dvě jsou na mě moc. Sedl jsem si tedy vedle k prázdnému stolu. Chyba? Když si ke mě nikdo za celou dobu jezení nikdo nepřisedl, hlavou mi při odchodu proběhl meme výraz Forever Alone :D

 

Začaly velikonoční prázdniny. Prázdniny, jak jinak - venku hnusně, zima, mokro, občas déšť. Na fcb všichni někde v tahu. Zabrouzdal jsem tedy na lide a badoo, jestli nějaké novinky... Žádné novinky... přakvapivě. Ok, rozhodl jsem se aspoň pro internetový krok - napsat něco nějakým pěkným profilům. Vyhledal jsem ty nejpěknější z mého okolí co se naposledy přihlásily před nedávnem. Zprávy jsem roztřídil do tří kategorií - Smajlové (těm jsem poslal jenom usměvavé smajlíky), Mimochodemové (jen tak mimochodem jsem napsal, jak se mají a tak), a Zvídavé (ty neměly vyplněné (nebo nějaké, které mne zaujaly) svoje koníčky, tak jsem dal dohromady nějaké věty, ve smyslu, že tam nemají buď nic vyplněno, nebo sem se zeptal na něco ohledně jejich koníčků). Tak uvidíme, kdo se ozve... :D

 

Při výměně zimních pneumatik za letní u našeho auta, prošla kolem celkem fajn slečna. No, asi jí nějak nerajcují opatlaní mechanici. Byla jako všechny ostatní: "Opovaž se zamířit pohledem jinam než vpřed".

Odpoledne jsem čekoval profily na "seznamkách" a zprávy. Na tři smajlové nikdo nereagoval, zbylé dva zůstaly nepřečtené. Na Mimochodemové odpověděly dvě z pěti a z těch pěti zůstala jedna nepřečtená. Po dalším poslání několika otázek těm, co odpovědely, jsem pochopil, že to je k ničemu - diskuse typu: otázka>odpověď mi po páté otázce přišla dost trapná, tak jsem to zabalil. Profily z třetí kategorie Zvídavé odpověděly dvě, pět nereagovalo a tři zůstaly nepřečtené. Jedna z odpovědí byla, že umí péct a jezdit na koni - tak na toto téma jsme si vyměnili pár (doslova "dva") řádků a tím to zhaslo. Druhá odpověd byla otázka - Co je mi prý do toho. Trochu mě to zaskočilo ale budiž, lidé jsou různí.

 

Venku bylo zase hnusně. Rozhodl jsem se vyzkoušet chat na lide.cz. Po hodině pravidelného psaní, jestli někdo nepokecá, mi to už lezlo docela na nervy, když se nikdo neozýval. Když jsem napsal já nějaké, tak taky neodepsala. Navštívila sice můj profil, ale neodepsala. Nonic. Během následující čtvrthodinky jsem si napsal program, kterej pravidelně automaticky píše do doho velkýho okna, jestli někdo nepokecá a štřídá několik způsobů, které různě kombinuje. Navíc zároveň kontroluje, jestli někdo náááhodou neodepsal. Nechal jsem to běžet přes oběd, co jsem se díval na Den nezávislosti a pak ještě na Columba. Reakce stále žádná.

 

Den před Velikonoci a zase hnusně. Dneska jsem zase nechal program, ať píše "blbosti" na ten chat. Po několika hodinách se ozvaly 2 holky, obě napsaly "ahoj", z čehož jedna z nich po zjištění, že mi je 21 už neodepsala, protože prý jí bylo 16. S druhou jsme celkem pokecali, tak na čtvrt hodinky, pak odešla a už se neukázala :D Hodil jsem na to bobek a šel dělat raději něco do školy.

 

V rodině jsem vyhodoval pár vajíček a jeli jsme do Prahy. To bylo pokoukání! Konečně nějaké zpestření. Zkoušel jsem "házet očkem" nejdřív po jedné naší servírce při obědě, ta se jen culila. Pak jsme si s našima dali kafe v jedné kryté kavárně a tam byla taková zajímavá obsluha. Zůstali jsme u toho, že jsme se na sebe "nenápadně" dívali a usmívali se. A hlavou mi začaly probíhat myšlenky typu: "Simtě, holku až z Prahy? Trochu nanic ne?" Že bych při seznamování hned myslel na vztah?

 

Den na prd, po včerejšku jsem celej divnej, nevyspalej a vypnutej, v úsporným režimu - z Prahy jsme přijeli celkem pozdě. Školu jsem nějak přežil, v jídelně jsem seděl s jednou fajn (trochu víc "fajn") spolužačkou, tak byla celkem sranda.

 

Tááák! Dneska byl veliký den, kdy jezdí ta holka trolejbusem, jak jsem psal minulý týden. No, dneska nejela. Ale to by nebylo to nejhorší. Občas potkávám jednu fakt cool holku když jdu z oběda. Bere to zkratkou. Přestože jsem věděl, že chodí onou cestou, vydal jsem se pěkně po chodníku, druhou stranou kolem paneláku. Ale to proto, že jsem zapoměl (nevěděl, nebo si to neuvědomil), kdy že jí potkávám. Nějak mi to vypadlo z hlavy. No a když jsem vyšel zpoza toho oranžovýho paneláku, šla tam! Kdybych nevěděl, že nepojede ta v tom trolejbusu a já na ten trolejbus nepospíchal... proč jsem dneska kva nešel tou zkratkou??? Do hlavy uložit červenym tučnym písmem: Středa po obědě!" Aspoň se zeptat, kolik je hodin a nebejt debil!!! Doufám, že jí potkám třeba zejtra :) nebo v pátek :) Nebo to je jedno kdy, hlavně v klidu jo?... :D

 

Dnes se nic zajímavého neudálo, ve škole pusto, v jídelně pusto, na zastávce nic - jel jsem do školy poprvé autem :D A doma natočil Pianistu :D

 

Osud si ze mě zase dělá šprťouchlata :D Při odjezdu s rodiči na hory jsme minuli tu z naší školy (tu co jsem potkal 3.4. na chodbě) :D Na to se dá říct jenom FFFFFFFFÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ :D

 

Hory, pusto, v okruhu 20km lidé 50+... ale zato nááááádherná příroda...

 

Návrat z hor, nuda. Naši šli nakupovat, já zůstal v autě a poslouchal rádio. Okolí parkoviště nestálo za nic. Holky nejspíš vymřely.

 

Kupodivu, v jídelně bylo pusto. Na chodbách školy jak by smet... Kam ale všichni zmizeli? Jo, vlastně ráno jela celkem fajn holka trolejem, ale neseděla sama :D ... Začínám uvažovat nad tím, že je tohle celé jenom jedna velká blbost. Stejně to nikam nevede. Když si něco naplánuju, je nakonec všechno stejně jinak. Mylsím, že nemá cenu to takhle dál dělat a víc se tim zaobírat.

 

V jídelně seděla fajn holka... u stolu s dalšími pěti - přesně jak jsem kdysi psal - "Opovažte si ke mě někdo přisednout..." :D

Jo vyzkoušel jsem akci "trolejbus". Nastoupil jsem o zastávku dřív, což mi umožnilo si sednout a na další narvanou zastávku jet jen ve třech - já, řidič, a ještě jeden cestující. Tak. Blížíme se k té natřískané zastávce... zastavujeme... lidé nastupují... A co se nestalo! Hned první kočička se super vzhledem si přisedla! A to do trolejbusu nastupovala jako druhá! Všude jinde volná místa! Ne počkat... moment... není to kočička... ani super pěkná holka... je to stará důchodkyně, co si nemohla zabrat místo přímo vyhrazené pro lidi jejího věku... nemohla si sednout někam sama! Hele ale už mě to vážně začíná sr*t. Když se o něco stažim, akorát to jde do kytek. Jediné pozitivum - dnes jsem si v MHD sedl :D

 

Exponenciálně klesající tendence stále pokračuje. Dnes jsem nepotkal ani tu ze školy, ani tu z trolejbusu, ani tu, na kterou jsem se nejvíc těšil při cestě z oběda (cool holka z 11.4. označení červeným vykřičníkem). Dokonce i jeden pár holek ze třídy mě začaly nějak nenápadně ignorovat a jedna si na obědech raději sedla sama... To s prominutim nas*re. Když něco chci, je to úplný opak. Když se chci s někym seznámit, nikoho nepotkám a všechny se mi začnou vyhýbat nebo někam prostě mizet. Když se nechci seznámit, tak je potkávám :D Je to celé k ničemu.

 

Dnes ve škole ty dvě hodinky utekly celkem rychle :D Venku jako obvykle docela prázdno. Dnes jsem opět ze zvědavosti nastoupil o zastávku dřív a čekal, co se bude dít v následující stanici. Sedl jsem si ke dveřím, stejně jako posledně a díky tomu jsem viděl jednu pani nastupovat s kočárkem. S úsměvem jsem jí pomohl, poděkovala a pohodlně se usadila. Za tento jistě dobrý skutek si pak další nastupující přisedl ke mě. Nebyla to žádná pěkná holka, ani babička v důchodu. Tentokrát to byůl ukrutně smradlavý obézní pán, který mne téměř přimáčkl k oknu. Asi nejzajímavější událost dne... smutné, ale zábavné. Paradox co? Nebo že by to bylo zakleté místo?

 

Odjezd na hory... co víc dodat... zajímavé bylo, že to dnes nebylo vůbec zajímavé.

 

Trochu jsem si pročistil hlavu od městských kydů a začal plnými doučky nasávat přirodu. Hledat tady holky v mém věku je jako hledat vodu na Měsíci.

 

Trochu jsem přemýšlel. Nemá to cenu. Vždycky jsem byl smolař a při volbě 50:50 to byla vždy ta špatná volba. Můžu se smát, můžu se nenávidět, můžu se mlátit, můžu se stavět na hlavu, můžu vymejšlet ptákoviny, blbosti, věci zajímavé a bláznivé, zkoušet nové věci, udělat někdy něco trochu jinak, než bych dělal normálně. Ale to je asi tak všechno co se s tim dá dělat.

Za posledních několik dní jsem došel k závěru, že to prostě nemá cenu. Nemá cenu cokoliv plánovat, vymýšlet, nad něčím spekulovat. Vůbec nemá cenu dělat si nějaké iluze a za každou cenu předpokládat zázrak. Odměnou mi za to je buď nic, nebo smradlavý pán v trolejbuse...

Prostě se tim už nebudu jakkoliv zaobírat. Budu si dál dělat blog, programovat, učit se do školy, jezdit na kole, dál se na všechny usmívat, dál budu dobrým kamarádem, dál budu sám. Beru to jako fakt, se kterým jsem smířen. Nebudu se už zaobírat nějakými myšlenkami - co kdyby. Buď ano, nebo ne. Holt svět svou rukou neovládnu.

Takže konec. Návrat starých časů. "singl a free = to be happy" :)

 

Co mi tento průzkum ale přinesl? Je to sice forma jakéhosi stručného, tematicky zaměřeného, deníčku ale za ten čas a pročtení si jej jsem pochopil hodně věcí. A to je nejdůležitější. Alespoň to zkusit. O to šlo především.