Dopis Ježíškovi

už dlouho jsem Ti žádný dopis nenapsal. Kdy že to bylo naposledy? Před osmi lety? Teda, to už je ale dlouho... Tehdy si pamatuji, že jsem to psal na dopisní obálku a přál si autodráhu, kterou jsi mi pak opravdu nadělil. Dodnes jí mám tady u sebe ve skříni.

Možná se budeš ptát, proč jsem Ti tak dlouho nenapsal. Víš, už jsem nic nepotřeboval, nic jsem nechtěl a věděl jsem, že jsou na světě jiní lidé, kteří si budou něco přát. Proto jsem Ti chtěl u mě ulehčit práci.

Takže proč Ti vlastně píšu? Možná mám strach, možná obavy. V poslední době nejsem to, co jsem býval. Něco se změnilo, něco je špatně, ale nevím co. Pár přání bych letos tedy opravdu měl.

Nejvíc, co mi leží na srdci je fakt, že prý má 21. prosince příštího roku nastat konec světa. Prosím, nedopusť to! Vím, že je na světě plno zla, nemocí, nářku a utrpení, ale také jsou tu věci jako dobro a láska, které mají rozhodně větší zastoupení. Dopřej nemocným zdraví, zlým pochopení pro dobro a nešťastným stěstí a úlevu.

Nedávno jsem četl o jedné mladé zpěvačce, stejně staré jako já, jmenuje se Jemma Pixie Hixon, tak jí prosím naděl pod stromeček uzdravení z její Agorafobie. Ať se tahle krásná slečna dostane mezi lidi a ať jí lidé neznají jen z fotografií.

Prosím, naděl všem lidem kopec naděje, horu víry a moře lásky. Lidé nesmí myslet vždy na nejhorší a vidět jen špatné věci. Měli by se mít rádi, pomáhat si navzájem a nevyužívat pohostinnosti druhých. Naděl lidem nesobeckost a větší otevřenost, ať vidí i svět okolo a ne jen svět uvnitř sebe.

A jestli Ti, milý Ježíšku, zbyde trochu času na dárky pro mne, naděl mi prosím alespoň kapku trpělivosti, vědro naděje a džbánek sladkého štěstí, po kterém už tak dlouho toužím.

Měj se pěkně,

Jeník :)