Příliš mnoho koníčků

 

Začnu tedy mým nejoblíbenějším - cyklistika.

Snažím se jezdit každý den, pokud je venku pěkné počasí. Jezdím sice ty samé trasy, ale mně to nevadí. Za den jsem schopen najet 20 a víc kilometrů, což zabere zhruba hodinku a půl, když jedu sám. Pokud přiberu kámoše, protáhne se to někdy až na dvě a půl hodinky. To je jedna z prvních věcí, která mne začala ubírat čas. Tedy poslední dobou nejezdím sám, protože nerad jezdím sám. Potřebuju si s někým pokecat a být s přáteli je pro mne velice důležité. (Nejde-li tedy jen o chlastačku).

 

Druhý koníček - piáno.

V ložnici mám tmavě hnědé piano, sice krapet rozladěné, ale co? Pecky od Svěráka a Uhlíře jdou na tom celkem slušně zahrát. Pop, například od Lady Gaga Alejandro je taky celkem zajímavé si poslechnout. Hraní mne baví, ale hraju jen pro sebe. Možná to je škoda, možná je to dobře. Můj pokus nahrát to na video jsou dosti mizerné, jelikož zvuk je tam opravdu hodně rozladěný. Koneckonců mám na YouTube vlastní kanál, tak se můžete podívat zde. Než přehraju písničky, na které si vzpomenu, trvá to zhruba hodinku a půl. Doufám, že to sousedi akceptují...

 

Dalším mým koníčkem je FaceBook.

Popravdě mi ani nezabírá moc času, spíše vyplňuje mezery mezi aktivitami. Nejvíce času trávím asi na chatu. Ale to nemohu mít nikomu za zlé. Stašně rád si povídám i online, bohužel není tolik lidí, kteří mi začnou sami od sebe psát třeba jen "ahoj, jak se máš?". Ani nejsem nějak hrrr do psaní statusů.

Dříve mi hodně zabírala čas hra CountryLife, ale od té doby, co jsem si na ní vytvořil speciální program, odklikává většinu věcí za mne, když jdu třeba na kolo.

 

Zmínil jsem se o programování.

Dělat programy mne baví. Poslední dobou ovšem nemám moc nápadů na nové, tak jsem začal loni tvořit vlastní hru ve stylu GTA. Její název je Řidič: The game. Dělám na ní příležitostně, jelikož na tuto činnost poslední dobou opravdu nemám čas. A je to škoda, protože to jednoho dne bude veliké mé dílo, na které budu opravdu pyšný.

Na celém konceptu pracuji sám, tudíž grafiku, dialogy, scénář, vymýšlení příběhu, programování. Nechci nikoho, kdo by mi pomáhal (nyní není řeč o dabingu). Chci, aby to byla čistě má hra.

 

Zaujalo mne kursové sázení.

Snažím se neprohrát. Vybírám takové, u kterých je nejvíce nejpravděpodobnější výhra. Informace hledám na googlu, různých fan stránkách. Nebudu psát, že se ze mě jednoho dne díky tomu stane milionář, ale také nemohu napsat, že stále prohrávám. Obecně to zabere tak hodinku denně.

 

Nemohu zapomenout na blog!

Jen tento článek již píši 30 minut. Popravdě - nikdy jsem nevěřil, že si budu psát vlastní blog a že do něj někdy napíšu tak douhý článek. Pravidelná dávka komiksových skečů Simpsonových, 3D fotek a pondělních zajímavostí. Za tím stojí na týden tak hodina práce. Pokud dělám ovšem více komiksů najednou, čas se samozřejmě krátí. Abych mohl doplňovat filmátora, musím také ty filmy vidět. Další, zhruba hodinka a půl.

 

Příležitostná četba.

Když se naskytne příležitost, rád si přečtu nejakou tu knížku. Při četbě opět nezapomínám na výše zmíněný CountryLife. Zabírá tak hodinku, déle mne četba nebaví.

 

Hledání přítelkyně.

Možná to zní trochu divně, ale popravdě se snažím na sobě pracovat a konečně si najít holku, která by mne měla ráda a já ji. Momentálně to nezabírá moc času, jelikož jde zde spíše o pasivní komunikaci, jak jsem psal již dříve, v mém okolí opravdu žijí takové slečny, ale jsem stydlín. Samozřejmě nevynechávám internetové portály. Jenže co když ji jednou opravdu najdu? Kolik času s ní strávím? Budu mít čas také na vlastní koníčky?

 

Mezi další mé příležitostné koníčky bych mohl zařadit tvorbu animovaných videí, což záleží na aktuálních nápadech. Dále například skládání vlastní hudby, jak na pianu, tak na počítači v podobě .midi souborů. Když mne napadne zajímavá variace tótů, které následně nějak synchronizuji a zrytmizuji. V poslední době dělám na hudbě pro tu moji hru.

 

Díky všem těmto věcem chodím spát kolem jedné hodiny ranní. Všechny výše zmíněné koníčky patří k mému životu a každá jejich ztráta nebo jen dlouhodobé zanedbávání mne mrzí. Chtěl bych toho tolik stihnout.

Proč nemá den 25 hodin? Pak bych chodil alespoň o půlnoci...